Všeho s mírou aneb šťastná sedmička pro Všehomíra
Všehomírek je u nás taková lehce kontroverzní osoba. Někteří ho milují a nedají na něj dopustit, jiní se ho bojí a démonizují ho. Já patřím mezi první skupinu - i když jsem jeho výbuch zažila hned na první směně, je pro mě srdcovou záležitostí, stejně jako Kapučínek.
I Všehomíra poznáte na první pohled. Pohybuje se po špičkách, díky čemuž má nohy jako baletka. Od pasu nahoru je to ale statný chlap s přísným pohledem. Kolují tady o něm zvěsti, že snad má být agresivní, a to mu na image drsňáka jenom přidává.
(Když jsem absolvovala úvodní pohovorové kolečko mezi domácnostmi, na tuto se mi právě kvůli nemilé pověsti Všehomírově vůbec nechtělo. Nakonec jsem ale moc ráda, že jsem právě tady, a Všehomír je jeden z těch, kteří mi dokáží zlepšit den.)
Řekla bych, že je Míra jednoduchý kluk. Když neštvete vy jeho, nebude štvát on vás. I když nemluví, umí dát jasně najevo, co chce nebo nechce. Odešel před obědem na jinou domácnost, plácnul sebou do vaku a vy se teď snažíte vylákat ho zpět na jídlo? Nevšímá si vás nebo vám věnuje vražedný pohled? Pak nemá cenu ho přemlouvat. Kouká na vás s láskou, nebo se dokonce usmívá? Stačí se od něj zvednout, říct "tak pojď se mnou, Míro" a jde se bez problémů.
Nemá rád hluk, hádky, pištění. Když je toho na něj moc, zvedne se a s velmi přísným výrazem doprovázeným hlubokým "huuu" začne tleskat. Když tento signál všichni pochopí, vyběhnou z domácnosti na terasu a počkají, až si Všehomír zase někde najde pohodlí. Pokud po návratu křik a neklid přetrvávají, bere to do vlastních rukou. Všechny, kteří se mu připletou do cesty, chytne za vlasy, někdy je i vytrhne a občas to někdo někam schytá i kolenem. V takové situaci je dost těžké ho uklidnit, někdy to zvládne Walštajn, jindy zkrátka musíme počkat, až ho to přejde. V situacích, které jsou k neuklidnění však od něj dostává lekci právě ten, kdo si to nejvíce zaslouží. Zpravidla pak máme doma absolutní klid po dobu několika dní. Nicméně za dobu práce s touto jedinečnou osmičkou jsem takový Všehomírův nápravný projev zažila dvakrát.
Jak již výše psané informace naznačují, Všehomír má rád převážně klidné činnosti. Poslouchá rádio, prohlíží si obrázkové knihy, kouká na telku. Když jsem se v práci během chvilek volna snažila učit na přijímačky, sedával vedle mě a pozoroval, jak si zvýrazňuju jenom to podstatné v poznámkách. Obecně rád sleduje, jak někdo něco vybarvuje, píše nebo tvoří. Paradoxně také rád navštěvuje dvě nejrušnější domácnosti, ale nemá potřebu tam kohokoli napravovat. Nejspíš pozná, kdy je někdo jenom veselý nebo hlučný od přírody a kdy někdo zkrátka zlobí.
Už jsem říkala, že Míra nemluví, nicméně rozumí všemu. Používá gesta, kterými dává najevo svou vůli - když nechce něco jíst, jednoduše odstrčí talíř, když má žízeň, koukne do prázdného kelímku, když má hlad, prochází se kolem kuchyně a kouká, co by mohl dostat dobrého. Když chce jít ven, prostě jde. Jinak samostatný moc není. Je potřeba mu pomáhat s koupáním nebo oblékáním, obout se ale umí sám. Zvládne se i najíst, ale je docela vybíravý - chutnají mu převážně hlavní jídla, jinak má rád jogurty a paštiku.
I když mi Všehomírek přijde jako fascinující jedinec, upřímně nevím, jak lépe se mu věnovat a rozvíjet jeho schopnosti. Mám ale v plánu si o autismu nastudovat něco více a ještě se nad tím zamyslet a případně využít i znalosti zkušenějších kolegů.