"Kapučíno!" pro dobré ráno aneb o prvním svěřenci
V práci pečuji hlavně o osm speciálních lidiček, prvním z nich, kterého vám dnes představím, je Kapučínek. Už je to velký kluk, táhne mu na 40, duchem je ale stále mlád, intelektuálně je mu prý něco kolem tří let. Patří mezi klienty s autismem.
(Bohužel nic bližšího nevím. Ačkoli jsme pracovníci v přímé péči, kvůli GDPR nemáme přístup k žádným diagnózám. Zdá se vám to stejně neuvěřitelné jako mně? Jak by nám asi bylo v nemocnicích a u lékaře, kdyby zdravotní sestry nevěděly, co nám je?)
Kapučínka poznáte snadno. Vždy má ruce u hrudníku a hraje si s prsty. Má typický "autistický pohled" - vyhýbá se očnímu kontaktu, stále kouká někam do pryč. Není schopný komunikace, zvládá jediný projev přání - "kapučíno". Ostatní jeho řečové projevy se skládají z reprodukce už dříve proběhlých konverzací nebo nejvýznamnějšího slova věty, kterou jste právě řekli. Umí hezky zpívat, má skvělou paměť, a třebaže většinou vypadá duchem nepřítomný, nebo je opravdu ve svém pokoji, skvěle vnímá, co se kolem něj děje. Otázky nebo nabídky k činnosti bere spíše jako rozkazy než možnost pro volbu. Když se zeptáte, jestli chce jít ven na trampolínu, vyskočí z postele, odpoví "Trampolínu!", nasadí boty a jde.
Samoobsluhu zvládá poměrně dobře. Oblékne se, jenom potřebuje jednotlivé kusy oblečení postupně podávat, aby si je nasadil správně. Nají se, sice je pak celý zapatlaný, protože pije i jí rychlostí světla, ale pračka se s tím vypořádá. Než si všimnete, že se posadil ke stolu, už do vás šťouchá v kuchyni, abyste uhnuli, protože chce do dřezu odložit nádobí. Kolegyně mu dříve všechno krájely na kostičky. Já osobně to nedělám - přijde mi, že pak méně hltá a zkrátka všechno zvládne rozpižlat lžící nebo normálně rozkousat. V jídle není vybíravý, sní opravdu všechno a zvládne toho sníst hodně. Je to jeden z těch lidí, kteří se můžou cpát od rána do večera a stejně zůstanou takříkajíc šlank. Jeho milované kapučíno, o které si vždy sám řekne, mu musíte ředit studeným mlékem, i to do sebe totiž kopne na ex, a tak by se snadno spálil. Jediné, s čím potřebuje pomoct, je hygiena. Čištění zubů nemá moc rád, musí to být rychlovka. Když to trvá dlouho, začíná křičet a to je nežádoucí kvůli narušení pohody jiného klienta. Během holení je ale trpělivější. Nevím, jak to mají kolegyně, ale pro mě osobně jsou to super chvíle. Fascinovaně si mě prohlíží, když ho zrovna nenachytám a nepokusím se o oční kontakt, pobrukuje si a občas se i usměje. Totéž platí pro koupel, během které pozoruje, jak mi to jde, a popíjí vodu z dlaní.
Co se týče volnočasových aktivit, není jich mnoho. Jelikož je pro něj všechno úkol, u ničeho dlouho nevydrží. Má dřevěné kuličky, které přendává z jednoho plata na vejce do druhého. Zkoušela jsem s ním seřadit je podle barev, ale moc mu to nešlo, nicméně jistý potenciál pro rozvoj tam je. Na procházkách je rychlý stejně jako u jídla a skupiny se nedrží, je to spíše sólista. Má skvělou paměť, a tak nemusíte mít strach, že se vám někde ztratí. Když už se moc vzdaluje, stačí na něj zavolat, ať se vrátí a nebo ať zůstane stát. Nemá rád slovo "počkej", kdoví proč se po něm vždycky začne vztekat. Občas sedává na trampolíně, kterou máme na zahradě, zatímco si s dalšími klienty třeba házíme míčem. Když se mu na ní nelíbí, stoupne si někam bokem a kouká kolem sebe nebo otrhává keříky. Trhání ho uklidňuje. V případě, že má špatnou náladu a křičí, zabírají křupky, které jako jediné jí jednu po druhé, nebo právě trhání papíru. Když mu dáte do ruky pastelku, vybarví vám papír. Ale ani u toho moc dlouho nevydrží. Podstatnou část dne tráví v pokoji na posteli. Když má špatnou náladu, tak se zavře, aby si mohl v klidu křičet. Při dobrém dni mívá otevřeno a občas se za námi přijde koukat na televizi, kterou ale vlastně nesleduje, většinou spíše kouká, co děláme my nebo si přemýšlí nad svými záležitostmi. Čas od času se na něj zadívám a říkám si, co se mu tak asi honí hlavou... Snad jednou někdo vymyslí možnost, jak to zjistit.
Jelikož jsem v tomto oboru úplný nováček, nemám moc ponětí o tom, jak bych Kapučínkovi mohla pobyt u nás zpříjemnit. Nicméně budu se snažit pro něj najít takové aktivity, které by vnímal jako o něco zábavnější úkol. Ráda bych s ním také pracovala na tom, aby jednou ty své kuličky seřadil podle barev sám. A aby si osvojil i jiné projevy vůle než ono "kapučíno".