"A copak budeme dělat teď?" aneb každodenní dilema s pátou svěřenkyní
Puclinka je z klientů, na které se do práce upřímně těšíte, a kdybyste mohli, vezmete si je i domů. Je nekonfliktní, šikovná, ochotná pomáhat a ráda zkouší nové věci.
S Hadanou se starají o chod domácnosti. Puclinka má nejraději starost o nádobí a celkově ji baví práce v kuchyni. Občas mi pomůže s vařením nebo s přípravou svačiny, uvaří všem kapučíno nebo čaj, roznese jídlo ke stolu, po kuchtění uklidí linku, zajde pro ingredience...
Je to poměrně chytrá holka. Ve volném čase nejraději skládá puzzle. Když ho dostaví, vždycky se zeptá "No... A copak budeme dělat teď?" Většinou pak to puzzle zase rozloží a začne skládat znovu. Jako já je i Puclinka vlastníkem mnoha desítek pastelek, fixů, gelovek, voskovek, omalovánek, papírů, knih s rébusy. A i těm se spolu věnujeme. Umí počítat do sta a s pomocí vypočítá jednoduché příklady do dvaceti - tyto dovednosti trénujeme na různých spojovačkách, které si pak vybarvíme. Zvládá i psát velkým tiskacím a často přepisuje texty z knih. Písmena umí pojmenovat, ale už není schopná poskládat je ve slovo. Jelikož má dobře rozvinutou jemnou motoriku, začala jsem s ní trénovat i psací písmo. Zatím nám to moc nejde, umí obtáhnout tvar, ale nejdou jí smyčky a jednotlivá písmena na sebe nenaváže. Avšak nevzdává to, vždycky se stoprocentně soustředí a je opravdu pilná, čas od času si sama řekne, že by chtěla zase trénovat.
Co ji naopak nebaví vůbec, je Zítráškovo neustálé povídání. Když má Zítráš špatnou náladu, vyžívá se v tom, že Puclince říká, že ji nemá rád nebo že se s ní nechce kamarádit. To se jí vždycky dotkne, a jelikož je trošku hysterická a teatrální, vždy vykřikne a zmizí ze scény. Pak je nějakou dobu zavřená v pokoji a v klidu si tam říká, že je Zítráš jelito, že jí pokazil den a že kvůli němu nemůže ven. Po chvíli autoterapie se uklidní a přijde zase mezi nás se slovy "A už mě radši nech být, Zítráši, nebo uvidíš!"
Jako jedné z mála tady je jí umožněna jistá autonomie. Má vlastní telefon a občas zavolá domů. Ke svému pokoji má klíče a vždy, když ho opustí, si ho zamkne. Má tam totiž spoustu pokladů, včetně televize, vlastního kafe, knížek... Sama si také hospodaří s dobrotami a drogerií. Ve všech ostatních věcech se taky zvládne obsloužit sama, občas potřebuje jenom pomoct při koupání.
Kromě velké pomocnice je to i naše sluníčko. Směje se vždy, když vidí, že se smějeme my nebo když se jí něco nepovede, to pak vždy komentuje slovy "Jeje, copak jsem to zase vyvedla." Málokdy má špatnou náladu, občas je jen trochu zamyšlená. Když jí není takříkajíc do zpěvu, zaručeně ji rozveselí Žvatla - její muž. Chodí spolu už nějakou dobu. Žvatla je sice trochu do větru a miluje tady snad všechny, ale Puclinku má nejraději. Ve chvílích, kdy nemůžou být spolu, protože je jeden z nich doma, má u sebe Puclinka medvídka, kterého od něj nedávno dostala.
S Puclinkou bych se i nadále ráda věnovala rozvoji jemné motoriky. Byla bych ráda, kdyby se jednou zvládla psacím třeba podepsat. Kromě vybarvování se také budeme více věnovat samotnému malování a čas od času zkusíme alespoň o jednu desítku vyšší matematiku. Určitě ji budu také podporovat v rozvoji autonomie a postupně bych jí chtěla přenechat například víkendové vaření polévky. Věřím, že jednou to bude plně samostatná slečna.