"Raději zítra, teto..." aneb s třetím svěřencem dnes nic nebude
Zítrášek je jako počasí. Probudí se rozzářený jako sluníčko, dopoledne se ale začnou stahovat mračna, přes oběd se všichni schováváme před bouřkou, po které se objeví duha a za chvíli je zase všechno sluníčkové. Jedno je u něj ale stálé a neměnné - všechno budeme dělat až zítra.
Když má Zítráš dobrou náladu, je to šikovný kluk. Milá prosba v něm vyvolá prvotřídního pomocníka, stará se nám o čistotu kolem jídelního stolu - utře ho, odnese nádobí do dřezu a zamete jídelnu. Při hodně dobré náladě i vyběhne o patro výše pro ingredience na vaření nebo pomůže při převlékání peřin sundat povlečení. Je hodně ukecaný, potichu je snad jenom, když je přejedený po obědě nebo po večeři. Má rád i fyzický kontakt, několikrát za den se přijde se slovy "Pocem ty moje!" přitulit. Taky se často ptá, jestli ho máme rádi a o své lásce ujišťuje i on nás.
Při špatné náladě je to horší. Zvládá přesvědčivý hysterický pláč, během kterého vás stihne zahrnout mnohými nadávkami, urážkami, stížnostmi a obviněními, a když je to hodně zlé, odnesou jeho hněv i ostatní spolubydlící. Někdy jsou tyto scény jenom desetiminutovky, jindy zvládne vyvádět i několik hodin. Důvod často není známý, mám pocit, že občas zkrátka vycítí jakési napětí v nás a využije toho. Je to zkrátka herečka a rád se během těchto nálad hádá.
Jestli je někdo ještě větší závislák na kapučínu než samotný Kapučínek, je to právě Zítrášek. Kolem kapučína se točí vše. Musí ho mít pravidelně ke každému jídlu a jeho nedostatek dokáže způsobit nevídané věci. Je to jeho rituál, který zkrátka nesmí být narušen.
Jeho den má taky jasný rozvrh. Vstává jako první, v týdnu kolem šesté, o víkendu o hodinu později. Ještě v pyžamu si jde připravit kapučíno a bere si ho do pokoje, kde půl hodiny přemýšlí, co si tak asi obleče. Snídani si dříve než dvě hodiny po probuzení nedává, někdy ji má až na svačinu. No a potom následuje den plný sezení na svém místě, kdy akorát přijímá stravu a povídá. Sem tam se zvedne, aby si udělal grilovaný (granulovaný) čaj nebo kapučíno, případně zajde na pět minut ven, když ho zaujme něčí přítomnost. Na všechny nabízené činnosti odpoví "Dneska ne, teto", "Radši ne, teto" nebo "Raději zítra, teto". Jednou za hodně dlouhou dobu se nám podaří ho přesvědčit, aby s námi šel na procházku. Jo, za kapučínem, za tím by šel světa kraj. Pravidelně chodí na nákupy a tety ho nešetří - do vedlejší vesnice chodí pěšky.
Kdyby ten kluk chtěl, byl by moc šikovný. Většinu věcí kolem sebe si obstará sám, akorát kvůli silným lékům je potřeba ho v noci budit, aby si zašel na záchod. Komunikace s ním je v pohodě. Nejčastěji mluví o příhodách, kdy něco provedl - vypil někomu kafe, rozbil si sklenici s tím svým... Opakuje, že jsou věci, které nemůže dělat - třeba brát ostatním kapučíno, protože "strejda říkal, že na cizí věci se nehrabe". Stále má potřebu ujišťovat se, že mu kapučíno ještě nedošlo a co se stane, když mu dojde.
Je to jediný klient naší domácnosti, který už nemá žádnou rodinu, a proto je tady každý den. Třebaže přemluvit ho k nějakým činnostem není snadné, ráda bych ho občas přemluvila, aby se mnou a dalšími klienty jel na nějaký výlet. Pro svou lenost byl odmítnut i v dílnách a stacionářích, kam klienti chodili před pandemií, takže jeho dny jsou opravdu stereotypní. Ráda bych to alespoň trochu změnila a skrz kapučíno ho vylákala třeba do zoo.