Kdo přednášel?

David Kučera je pedagogem a výzkumným pracovníkem v oblasti obecné, sociální a pedagogické psychologie na Jihočeské Univerzitě v Českých Budějovicích. Dlouhodobě se zabývá problematikou alternativních psychodiagnostických a psychometrických přístupů. Od roku 2012 se výzkumně orientuje na oblast psychologie užívání jazyka. Mimo jiné se věnuje problematice inter- a intrapersonální percepce a jejím sociálně-psychologickým souvislostem, např. v rámci projektu Sebeposouzení a posouzení druhého: Shody a asymetrie ve výsledcích osobnostních dotazníků - a právě tomuto tématu věnoval webinář s názvem "Jak nás vidí druzí lidé?"

V první řadě teorie ...

Než pan Kučera představil vlastní výzkum a jeho výsledky, uvedl nás do světa poznávání trochou teorie.
Poznávat můžeme různými směry - introspekcí nahlížíme na sebe, extraspekcí zkoumáme druhé. Zjišťujeme-li, proč se někdo projevuje tak či onak a přisuzujeme-li jeho chování nějaký význam, dopouštíme se atribuce. Důvody k našemu chování mohou být dispoziční - narodili jsme se s nějakými vlastnostmi, byli jsme nějak vychování a vyrostli jsme v nějakého člověka, zároveň naše chování ale ovlivňují i okolnosti, ve kterých jsme se právě ocitli, pak hovoříme o důvodech situačních.
Během komunikace s druhými se často dopouštíme jejich posuzování. Abychom byli schopni udržovat s okolím funkční vztahy, měli bychom při tomto posuzování být co nejvíce objektivní, tedy snažit se pochopit motivy chování druhého a zohlednit možnosti situace, ve které se nachází, abychom mohli adekvátně reagovat. Zapomínat bychom neměli ani na sebereflexi nebo také sebeposouzení - znáte své slabé stránky? Připouštíte si, že jste občas trochu výbušní, snadno dotčení, máte moc rychlé myšlenky? Na všem se dá pracovat pomoci kompenzačních mechanismů, ať už jde o uklidňovací techniky, rétorická nebo dechová cvičení.

Náš mozek je, jak známo, celkem lenivý orgán, a pokud to jde, snaží se ušetřit energii. Kognitivní neboli poznávací procesy jsou energeticky velmi náročné, a tak si mozek vyvinul různé zkratky, kterými si tyto procesy zjednodušuje, a tak dochází k různým druhům zkreslení. Dopouštíme se tak základních atribučních chyb, kdy při posuzování chování druhých často přehlížíme situaci, ve které se daná osoba nachází, nejviditelnější znaky fyzického vzhledu vnímáme jako charakteristické (tzv. haló efekt), a tak se nám bankéř v obleku zdá věrohodnější, než kdyby na sobě měl teplákovku. Pro náš mozek je přitažlivý také kontrast, a tak se nám ve skupině ošklivých lidí zdá jinak průměrně vypadající člověk nejkrásnějším na světě. A jelikož je mozek v šetření energie důsledný, vytváří si během života schémata, na základě kterých můžeme úspěšně škatulkovat - víme, jak vypadá typická učitelka, jak se vyjadřuje dlaždič a co se dá očekávat od strážníka městské policie.
I naše ego rádo promlouvá do kognitivního procesu. Na jeho základě tak například snadněji přijímáme informace, které podporují naše názory, racionalizujeme vlastní chyby a omyly, které svádíme na špatný den nebo nepříznivé okolnosti, a díky mechanismům, které se snaží zajistit naši vnitřní stabilitu, máme tendence nadhodnocovat vlastní kvality a bagatelizovat horší stránky naší osobnosti.
Pokud se setkáme s rozporem informací, naše ego i mozek se tomu brání. Dopouštíme se tak potlačování a popírání - odmítáme tak například zcela relevantní důkazy o tom, že nás náš blízký člověk pomlouvá nebo zrazuje, znehodnocujeme u druhých kvality, po kterých sami toužíme, ale nemůžeme jich z nějakého důvodu dosáhnout, nebo izolujeme emoce od přemýšlení a nepřiměřené sledování partnera schováváme za péči o jeho bezpečnost.

... a pak výsledky z praxe

I přes zjednodušující mechanismy je (sebe)poznání podle výzkumu relativně úspěšné. Schopnost posuzovat druhé je totiž výsledkem evolučního vývoje, obranné mechanismy ega jsou také energeticky náročné - přesuny nežádoucích jevů do nevědomí jsou složité a během setkávání s ostatními často dochází ke konfrontaci s výsledky našeho chování. Heuristiky (zkratky mozku) se časem ukáží jako chybné, jednoho dne totiž potkáme učitelku, která do našeho schématu vůbec nezapadá.

Výzkum Davida Kučery probíhající na Jihočeské univerzitě vycházel ze zpracování výsledků dotazníků 752 posuzovaných (sebeposuzovatelů) a 1535 posuzovatelů. V rámci sebeposouzení posuzovatelé vyplnili dotazník, kde hodnotili své stránky osobnosti (konkrétně extraverzi, emoční labilitu, otevřenost vůči zkušenosti, přívětivost a svědomitost), stejný dotazník o tomto člověku pak vyplňovali posuzovatelé - výsledkem jsou rozdíly mezi tím, jak se daná osoba ohodnotila sama a jak ji viděli druzí. Aby byly výsledky relevantní, účastnili se výzkumu lidé, jejichž vztah trvá dlouhodobě (minimálně 2 roky) a je důvěrný.
Z výsledků vyplynuly poměrně nečekané závěry. V sebeposouzení i posouzení jsme velmi dobří, docházelo k časté shodě s posuzovateli, ti naopak měli tendence nadhodnocovat dobré stránky jako svědomitost nebo sebejistotu a podhodnocovat například neuroticismus a aroganci. Obecně nejlépe zhodnotí muž ženu a nejhůře muž muže, ale rozdíly nejsou statisticky významné. Četnost kontaktu ani kvalita vztahu rovněž nehrají přílišnou roli - ať už se známe rok nebo dvacet, či ať se stýkáme denně nebo jednou za rok, dokážeme druhého zhodnotit téměř bez chyby.

Nabízí se zcela logická otázka na závěr: proč tedy dochází k nedorozuměním a nepochopením mezi lidmi? 
Odpověď je prostá. Když se účastníme výzkumu, investujeme do odpovědí energii, přemýšlíme nad chováním posuzované osoby, máme na to čas a jsme motivovaní. Výzkumu se také účastnili lidé, kteří spolu mají přímé zkušenosti, a tedy relevantní informace a je dost pravděpodobné, že se ho účastnili vzájemně blízcí lidé, přátelé - jinak by nejspíš dopadl výzkum zaměřený na (sebe)posuzování osob, které se nesnáší.

Závěrem

Pokud by vás výzkum zajímal, stále se sbírají relevantní data a můžete se se svými blízkými zapojit na stránce www.poznejse.cz, kde si můžete testy vyzkoušet a dozvědět se o samotném projektu více.

Jestli vás zaujala témata, kterými se David Kučera zabývá, určitě se podívejte na jeho osobní stránky, kam pravidelně přispívá nejen články, ale také odkazy na své přednášky minulé i budoucí.